Provokativní otázka? Možná právě proto ji chci položit. Co to vlastně znamená – nakupovat s jistotou? A podle koho má být to rozhodnutí správné?
Jediná jistota je …
však to znáte. A přesto ji znovu a znovu hledáme – v každodenním životě, ve vztazích, a často i při nákupu umění.
Na toto téma jsem přečetla už několik knih a vedla nespočet rozhovorů. Mnoho lidí, kteří zvažují nákup obrazu, hledá určitou jistotu. Chtějí mít pocit, že se rozhodují správně – ať už jde o volbu konkrétního díla, autora, nebo samotný způsob, jak k výběru přistoupit. Často se proto dívají na to, zda je autor zastoupen galerií, zda má akademické vzdělání, jestli se jeho práce objevují ve sbírkách, nebo zda o něm mluví odborníci.
A není na tom nic špatného. Každý z nás někdy touží po oporách, které přicházejí zvenčí.
Skutečně stačí jen pocit?
Na druhé straně jsou obdivovatelé umění, kteří vybírají čistě podle pocitu. Nepotřebují znát jméno, historii ani kontext. Obraz je prostě osloví a to stačí. Zkrátka cítí, že s nimi ladí, že do jejich prostoru i života patří.
A právě tento vnitřní soulad může být tou nejupřímnější formou jistoty, jakou si můžeme dopřát.
Možná je to ten rozdíl mezi tím, co nám někdo „doporučí“, a tím, co v nás skutečně rezonuje. Jistota pak nevychází zvenčí, ale z nás samotných. Není to kalkul, ale souhlas. Ne jistota ve smyslu garance budoucí hodnoty, ale jistota v tom, že jsme udělali rozhodnutí, které je v souladu s námi.
Umění jako výpověď
Sama tvorbu jiných umělců vyhledávám a nakupuji – ne jako investici, ale jako způsob, jak si do života pustit krásu, jedinečnost a něco, co se mě dotkne, co při vstupu do našeho domu mluví kdo jsem.
Stejně tak ve svém ateliéru tvořím umění, které vzniká z hloubky a upřímnosti. Ne proto, aby „mělo jistotu na trhu“, ale aby bylo pravdivé.
A co když …
to správné umění není to, co někdo jiný označí jako hodnotné, ale to, co Vás jednoduše přivolá?
Některé obrazy k nám nepřijdou rozumem, ale pocitem. Možná jeden z nich právě čeká, až si ho všimnete.
Prohlédněte si aktuální nabídku.